jedenáct

11 dní a Ty se..
mám se sám
sem
trpký
slova slova
ta
slova
a
jí tluče
jí ztluče
zas tak
bolavá rána
víš jak bolí
cizí slova
slova
ta
SLOVA
...
křičí
tak
prázdně se
vzpříčí
a jde
spát

15 dkg nálady, nakrájet !

oválek paměti
nevložíš do
( za )
sklíčka
chtěla
jsi
srdíčka
slepená
z
papíru ?

*

přísahy v
ubrousku
věříme
...
na
lásku
( víru ? )
z plezíru
hádáme
po kousku
bolí
mně
kolena

Nehtama
nervózně
o
sebe
*
) chtěl jsi
dobít
Svět
vzpomínáš ? )

schovaná
ve
tmě
pozoruju
jak si
uprostřed
náměstí
zavazuješ
tkaničky

...
myslím
že to bylo
v
devadesátém
...

Dnes už se
Tě
boty
netýkají...

Ještě dnes
vidím
jak se
prohlížíš
v
odrazu
loňskýho
pondělí
...
rozcuchaný
úsměv
vyplašeně
tajíš

Byl
jsem
kousek dál
a
přál si
stisknout
Ti
dlaně
neobyčejně
ne
klasicky..

Rozmazané
dny
Ti
leží
v
klíně

let č. 24
hlásí
zpoždění..

Polykáš
prach

*

Po kapkách
do
očí
stéká
Ti
léto

Bránit se
je
přežitek
stejně
jako prosit o
pomoc
(...)
Zamysli se !

Zatínáš pěstičky
stejně
jako
malá S.
když dlaněmi
buší
o skleněnou výplň
dveří
(...)
tak silně
že mívám obavy
kdy ji zahltí
moře
střepů...

Taky někdy
touží
létat
stejně jako
TY

znáte ty
záběry
když dopadá
sníh ?
JIP
a
každé
nadechnutí
bylo slyšet
jak
zoufalé volání o..

.. ticho ?

tady
vidíš
ty
životy
tu
marnou snahu


je čtyřiadvacátýho
štědrej den

záleží na tom ?

počítám
množství dlaždic
na malé
nemocniční
chodbě
384
zvláštní
...
skleněnýma
dveřma
se vracíš

(v pozadí vybíhá dívka
a po tváři si rozmazává
slzy..
snažím se jí nevnímat)

říkám, ať
hádáš
kolik
jich
tu je ?
očima přelítneš místnost
a bez zaváhání
sejmeš
340..!
žasnu
ještě
pořád
mě
nepřestáváš
udivovat