Nehtama
nervózně
o
sebe
*
) chtěl jsi
dobít
Svět
vzpomínáš ? )

schovaná
ve
tmě
pozoruju
jak si
uprostřed
náměstí
zavazuješ
tkaničky

...
myslím
že to bylo
v
devadesátém
...

Dnes už se
Tě
boty
netýkají...

Ještě dnes
vidím
jak se
prohlížíš
v
odrazu
loňskýho
pondělí
...
rozcuchaný
úsměv
vyplašeně
tajíš

Byl
jsem
kousek dál
a
přál si
stisknout
Ti
dlaně
neobyčejně
ne
klasicky..

Rozmazané
dny
Ti
leží
v
klíně

let č. 24
hlásí
zpoždění..

Polykáš
prach

*

Po kapkách
do
očí
stéká
Ti
léto